úterý 26. února 2013

Messenger

Jsem od jisté doby spíše ráda praktická, než prudce elegantní, takže mě oslovují kabelky typu messenger. Tohle je Že by - Bellet design.
 S jednou jsem teď absolvovala celodenní brouzdání po Salzburském výstavišti a světe div se, rameno mi neupadlo... U nás je to tak, že kabelka musí při společném výletě (byli jsme bez Evelínky) pojmout obě peněženky, oba telefony, foťák a pár dalších nezbytností...






Tahle je stejný typ, jen v jiném provedení a byl to dárek... Ušitá je relativně rychle a parádu taky udělá...


Přeju dobrou náladu ve dnech tak mlžných a nepozitivních, jako byl dnešek u nás...

pátek 15. února 2013

Když maluje mráz

Není nad umělce povolaného těmi nejvyššími silami... Takhle u nás maluje mráz...






Krásné mrazivé dny všem, i těm, kdož zimu zrovna v lásce nemají...

středa 13. února 2013

Ve znamení elegance

Na podzim jsme byli pozváni hned na dvoje kulatiny (jsou to dámy, tak nebudeme mluvit o věku). Obě z naší vsi, obě znám, ale nikterak příliš osobně. To se dárek vybírá hodně těžko, tak jsem si umanula, že je obdaruju nějakou kabelkou. Pečlivě jsem vybrala barevné kombinace - ale do poslední chvíle jsem se třásla, jestli jsem se trefila, o střihu jsem ale měla jasno hned. Je to opět variace na Valerii - Bellet design.
Černou jsem doplnila výšivkou a bílou koženkou - ta mě tedy trochu potrápila, byl to přeci jen první pokus práce s tímto materiálem...



Druhou jsem se snažila ozvlášnit šitou broží... Obě zapínání na zip a uvnitř spousta kapes.




Jak se líbily a jaký je jejich další osud nevím, ale hnědou bych si bývala nechala hned a o černou mě úpěnlivě prosila kamarádka. Třeba se taky dočká...

neděle 10. února 2013

Do Drážďan pro talíř

Oblíbila jsem si šití Drážďanských talířů. Musím se přiznat, že vůbec nevím, proč se tak jmenují, snad i zagooglím... Zatím vznikly vždycky jako dárky, ani jsem všechny nestihla nafotit a naučila jsem se je podle Bellet.
Pozor - všem geometricky přesným okům radím, aby si obrázky nepřibližovaly, protože já jsem prostě silně negeometrická (moje učitelka matematiky a rýsování by o tom mohla sepsat paměti). Trefit ten kruh, to musím ještě trénovat, i když nevím nevím, jestli jsem případ, kterému jakkoliv dlouhý trénink pomůže. Zase si ale říkám, že pod konvičkou se to ztratí.





No, žádný učený z nebe nespadl, že...
Pokud pojedete do Drážďan, pozdravujte tam...

sobota 9. února 2013

Variace Valerií

Valerie

přesně tak se jmenuje můj prozatím asi nejoblíbenější střih z dílny Bellet design. Velká tak akorát, šije se dobře i při mém šnečím tempu a parády nadělá...
První pokus zůstal doma, miluju modrou a zelenou, takže rozhodování nebylo těžké.




Další vznikla na přání, kombinaci látek si kamarádka vybrala sama...


 A do třetice všeho dobrého - tu jsme vezli s sebou do Tater pro naši hostitelku. Netušila, že trávím čas hrbením se u stroje, tak byla překvapená i potěšená.




 
Jen já jsem zjistila cosi strašlivého o sobě - jsem strašlivánsky lakomá. Teda vnitřně lakomá, protože jsem je z ruky dala, ale klidně bych si je nechala doma... Děs, já vím.

Puntíky vedou

Nejsem blázen, fakt ne, jen se mi ty puntíky prostě tolik líbí... Látka krásná za cenu přiměřenou tomu, že jsem začátečník, tedy kombinace ideální. Navíc se mi fakt líbí.

Adélčiny narozeniny
Začala jsem narozeninovým setem pro Evelínky sestřenici Adélku. Chtěla jsem něco, co by mohlo zdobit desetiletou slečnu, vyhrál klobouček, kabelka Bellet Kids a taštičkopeněženka za zbytků.



  


Kufřík Bellet design 

Pak jsem se pustila do kufříku na nezbytnosti k háčkování pro mojí kamarádku, která Evelínku zásobuje naprosto dokonalými háčkovanými čepičkami. Dal mi teda potvora dost zabrat, dokonalost sama to taky rozhodně není, ale rodost myslím udělal.




A stále jí ještě mám minimálně metr...
PUNTÍKŮM ZDAR

Ke strojům...

Ke strojům... to jsem si teď poručila, protože mi to tu spí tvrdým zimním spánkem a to je škoda. Tak jsem si dala malý závazek (no jsem sama zvědavá, jak to s ním dopadne, protože to mi teda v mém vodnářím životě až tak nejde), že se dokopu k tomu, abych se o svůj blog starala, když už jsem ho uvedla v život...

U stroje - šicího trávívám svoje volné chvilky, když zrovna není třeba vařit, uklízet, prát, žehlit nebo se jinak starat o náš domov. Od té doby, co mám Evelínku jsem z lecčeho velmi výrazně slevila (ale to je jiná kapitola), přesto to s tím volným časem pro sebe zatím moc neumím...



 Tak opět po čase vítám každou dobrou duši, co sem zavítá a doufám, že bude o čem...