První deku jsem ušila s láskou pro svou první dcerku Evelínku. Každý steh je s úsměvem a myšlenkou na to, jak obrovské štěstí mám, že mám svou Evelínku. Od doby, kdy jsem ji ušila neuběhlo zase až tolik času, není to ani rok, ale Ona udělala takový skok. Z lezoucího batolete je malá slečna jistého kroku a s hlavičkou plnou tolika myšlenek, že mě to neustále fascinuje. Mluví ve větách, zajímá se o svět s takovou intenzitou, že mě z toho někdy bolí hlava, ale je to krása...
Tak ještě aktuální stav... Jak neskutečně to letí...
Jinak deka je stále jako nová i po vyprání a tahání po zemi a jiných libůstkách Evelínčina užívání...
Krásný sluneční den všem...
Deka je moc pěkná a malá roste jako z vody :-)
OdpovědětVymazatAhoj Leni, to je skvělé, že deka pořád slouží... a malá tedy už je slečna :-)
OdpovědětVymazatValím očka, deka je opravdu nádherná!!!
OdpovědětVymazat